Pomyslnou tečkou (nebo spíš vkřičníkem) za nepovedeným vztahem bylo:
"Hele, říkal jsem si, že když ty rukavice nepoužíváš, že bys mi je mohla vrátit..."
"Myslíš ty, cos mi dal k Vánocům?"
"No ty..."
Na! Sežer si je a už mi konečně vypadni ze života!!!
Tak moc jsem si tehdá přála potkat racionálního muže, který bude soběstačný a finančně gramotný, až jsem narazila na sobce s nulovým EQ, který byl až tak mimo, že když mě odvezla rychlá se zápalem plic, musela jsem se vrátit zpět taxíkem, a účet jsem pak našla ve společné kasičce "na domácnost".
Tak moc jsem toužila po změně, až jsem se po třecch měsících bydlení u kamarádky vrátila zpět do starého bytu, kde na parapet serou holubi, neteče pořádně voda a s přicházející zimou mám opět obavu o své zdraví a účet za topení. (Ale mám novou tapetu.) Tak moc jsem chtěla udělat něco se svým profesním životem, až jsem se po půlroce zevlování "na volné noze" vrátila k tomu samému, jen v jiné firmě, a kde mě pro změnu nenávidí už úplně všichni, protože teď je to v popisu mé práce. (Aspoň za to beru dvakrát tolik.)
A tak moc jsem si chtěla dát od emocí pauzu, až jsem to dva měsíce táhla s dvěma muži, než jsem se definitivně rozhodla, že se radši budu trápit vedle někoho, kdo trpí ještě hlubšími depresemi než já, a vždycky, když mu podám pomocnou ruku, přivře mi ji do dveří, které přede mnou neustále zavírá... než si užívat přízeň někoho, kdo má neustále úsměv na rtech a snesl by mi modré z nebe.
Takže teď si to musím opět vyžrat až do dna. A pochopitelně v tom hraje roli to, že jsme se ten samý večer, co jsme se potkali, zasnoubili (okej, nemá to se třemi promilemi takovou váhu, i když existuje série fotek s prstenem a prohlášení podepsané třemi svědky), první polibek mi podlomil kolena a sex s ním má úplně jiný rozměr. A taky v tom hraje velkou roli smutný fakt, že už čtvrtý měsíc je to další "nečekaný" sobotní večer, kdy ležím doma, sama, a vztek střídá lítost a pláč. Protože on potřebuje přemýšlet.
Tak ať přemýšlí i o tom, že pokud je v jeho životě moje místo jen ve fun zóně, tak já jsem dopřemýšlela.
Léto končí, kámoška měla pravdu. Chtěla jsem jen rande, chtěla jsem něco zajímavého a nechtěla jsem se vázat... A stejně to bolí. A kurva hodně. Jako každá tvrdá lekce.
Oblíbené moudro na závěr:
Nejhorší je srážka s blbcem. A zejména, když se u ní rozbije zrcadlo.
