Just another story

Ráda bych se s Vámi podělila o další svůj teď už úsměvný zážitek. Pěkně jsem dostala přes zadek. Jistě v tom cítíte kapku sexuálně laděného sarkasmu.

Netrvalo to ani týden! (Pozitivní je, že interval od “poznání” po “zlomené srdce” se pomalu zase  začíná prodlužovat.) Potkala jsem v baru muže. Cizince.

Byla jsem už na odchodu a nic jsem od toho nečekala, nic jsem nechtěla, jen si povykládat, zakroutit se a jít spokojeně spát.  Asi právě proto, že to byl cizinec z “jižních krajin”. Možná si i pamatujete můj nezapomenutelný postelový zážitek s Arabem, ze kterého se mi chtělo zvracet ještě dobře měsíc, po kterém jsem se zařekla, že se "čmoudem" už nikdy nic! (Mimochodem, toho jsem ten večer v onom baru také potkala a nakonec to bylo docela milé, i když trochu trapné, setkání). Toho dne mi bohatě stačilo dozvědět se, že je naprosto nepochopitelné, že “někdo tak studený jako já může dělat svou práci a že se klientům s nikým v životě snad ani hůř pracovat nemůže”. To chtělo drink (dva, tři...), uznejte.

Randila jsem s oním mužem týden. scházeli jsme se téměř každý den. Byl to docela adrenalin. Říct otci, že mám něco s muslimem, sedne na první vlak a přijede mě vyliskat.

No a tak jsem odolávala, poslouchala jeho řeči o (ex)girlfriend a jak mají serious problems. (Děvče si jen vyrazilo na čtrnáct dní za moře...) Trochu jsme bojovali, hodně se smáli, příliš mě ošmatlával, výborně jsem se za ten týden najedla. (O noci na pohotovosti, kdy doktoři rozháněli jeho silnou alergickou reakci na plody moře povykládám třeba někdy jindy...)

Hrozně mě chtěl, on je přece dobrý člověk, Aláh vidí všechno...

Když jsem se najednou ocitla uprostřed noci u něj doma a ani nevěděla jak, bylo vymalováno. Málem jsme se porvali. Pravidlo šesti rande a čtrnácti dnů je ve mně už tak hluboce zakořeněno, že  i kdybych se měla udělat už jen samotnou myšlenkou na sex, nepovolím. (Co naplat, že jsem sex neměla dá se říct rok!!!)  Mám pár modřin a polámané ego.

Ve čtyři hodiny ráno mě prakticky vykopl z bytu. Stála jsem na sídlišti u lesa kdesi v prdelákově a zoufale volala s taxikářem, který nemohl trefit.

“Nemám ponětí, kde jsem, ale hlavně už přijeďte a odvezte mě domů!” Naštěstí pak pořád něco vykládal, tak jsem ani neměla šanci se fest rozbrečet.

Aneta, která teď randí s týpkem, kterého já jsem v baru odkopla kvůli Peterovi from Australia, a je to mimochodem moc hezkej a milej chlap, ani neví, že i po tom všem jsem mu ještě napsala zprávu a vážně si myslela, že něco z toho, co říkal, mohla být pravda.

“I am comming for my girlfriend to the airport so I will call you when I have time!” Tón jeho hlasu netřeba popisovat. Takový výsměch jsem naposled poznala na základní škole, když mi bylo řečeno, že vorvaň prostě nikdy nebude aquabella.

Když jsem vedle něj seděla na gauči a on mi vysvětloval, že sestra jeho přítelkyně, tedy expřítelkyně, ráno přijede a že by bylo hloupé, kdyby mě tam našla, řekla jsem mu: “Víš, už jsem pár mužů poznala, s pár jsem i spala, proto to, co říkáš zní zase jenom jako “just another story”!

Schválně! Myslíte, že kdybych se s ním vyspala, začal by mě milovat až za hrob?

Ačkoli na mě byla Aneta pyšná, že jsem se k tomu postavila čelem a smazala veškeré kontakty na něj, ještě jsem včera večer poslala jednu hysterickou zprávu na číslo, ze kterého mi volal. V ní jsem se omluvila za své chování a snažila se mu vysvětlit, že bych chtěla být s ním. ...možná jsem se u toho, jak se snažil dostat se mi násilím mezi stehna, fest praštila do hlavy, nemyslíte?

Až jsem se musela sama sobě zasmát. Smazána veškerá historie volání, smsek, všechna čísla. Zbylo mi jen “just another story” do mého deníčku.