A dost!

Víte, kolik je diskuzních fór na téma sebevražda? Stačí si do Googlu zadat například “předávkování ibalginem” a nebudete se stačit divit, kolik zoufalců si tam vyměňuje své názory, tipy a zkušenosti. Je pěkné, jak hezky se všichni povzbuzují.

Proč jsem to do vyhledávače zadala já, raději vynechejme.

Tvrdě jsem dopadla na zem. Ach ano - jsem ráda, že můžu svého oblíbeného věrného čtenáře takto potěšit.

Došlo mi to, když jsem se včera vracela z večírku. Z tramvaje jsem viděla, jak mi ujíždí poslední autobus, a když jsem pak udělala krok do té zimy, objektivně mi všechno přišlo pěkně na hovno. V šatech, ze kterých všem docházel dech, a se šarmem, který zastavuje muže na ulici, jsem šlapala dobré dvě desítky minut do vymrzlého bytu. K čemu mi je poslouchat lichotky a mít možnost předbíhat ve frontách jen proto, že se doširoka usměju?
Když jsem pak finišovala po prázdné ulici před svým domem, nekontrolovatelně jsem se rozbrečela a bulela až do dvou do rána schoulená na posteli, přioběšená šálou a páskem od kabátu, a z bot mi na koberec pomalu padalo připosrané listí, které jsem nabrala při menší zkratce dětským hřištěm, kam místní líně a zbaběle chodí potají večer venčit psy. Koukala jsem na flekaté prostěradlo a chtělo se mi zvracet.

Ráno jsem si před lékárnou hodila korunou, jestli si koupit tabletku “PO” nebo nekoupit. Není důležité, jestli padla panna nebo orel. Podstatné je, že jsem si uvědomila, jak bídná má situace je, když takto důležité rozhodnutí nechám na pár gramech kovu, a co nastane, případně omluvím osudem.

Nebyl to rock’n’roll, jak sliboval, ale pěknej hardcore. Když opominu fakt, že nejsem pornohvězda ani holka na zavolání, musím si připustit, že jsem vážně úplně blbá. Prostě taková normální ženská, která, i po tom všem, pořád věří v to lepší v lidech kolem sebe a mužích, které potkává.

Pamatuju si na rozhovor s kamarádkou Gitou, která se zamilovala do zadaného chlapa. Prý si mám vždycky vzpomenout na Lásku nebeskou (asi že jsem kráva nebeská) a pak si říct “A dost!”.

Takže… Už jen z Klienta vymámit podklady, které slíbil, památeční tričko ze studijního pobytu, převlíknout postel, a dost! Není to otec mých dětí (doufejme), není to muž, který by mě na rukou nosil… Prostě chlapa, kvůli kterému šílím natolik, že během pár hodin si projdu všemi náladami spojenými s celým menstruačním cyklem, ve svém životě nechci! A už vůbec ne chlapa, kvůli kterému mi bleskne hlavou, že na ibalgin bych se měla vysrat (protože - podle zkušenějších - jen zničí játra) a radši zkusit ve sprše žiletku! (Samozřejmě až si zodpovědně pošéfuju, že tam nebudu ležet týden a nevyplýtvám vodu pro celou čtvrť.)

Jsem akorát zatraceně sama a brzo budou Vánoce. Do toho jsem potkala zas jen dalšího chlapa, který mě bral jako challenge…

Další tip do seznamu “Pár vět, které by měly zmizet ze slovníku”:
Určitě je to jinak, než se zdá.