Jerk season

Znáte zákon valícího se lepivého hovna? Je prostý...
“Když se něco posere, lepí se na to další a další sračky. Nakonec je podělané i všechno kolem.”

Poslední muž, o kterém jsem se zmínila byl latinoameričan, co byl schopen mi slíbit cokoli, co se toužebně lesklo v mých zklamaných očích. Nakonec se beze slova vypařil...

Od té doby mým životem proplul ještě mladík žijící s maminkou, jehož představa ideálně stráveného večera zrcadlí mé nejhorší noční můry. Lahváč a fotbal v telce. Potřeboval si utřídit myšlenky ve vztahu k bývalé, ale tak strašně na mě pořád musel myslet… až nakonec zapomněl na naše rande. Adié!

Na tahu noční Prahou jsme se s kolegyní potkali se skupinkou vesničanů na výletě. Jeden byl velmi neodbytný. Byla jsem tak strašně nedostupná, že byl ochoten kvůli večeři se mnou jet tři hodiny vlakem. Ačkoli jsem potvrdila, že s tím teda počítám, vyjádřil lítost, že jsem mu čas nepotvrdila dříve, tudíž by se do Prahy dostal moc pozdě. Třeba se do Vánoc potkáme… Zkusit to může. Moucha to u okna též nikdy nevzdá a až se o sklo vyčerpaně rozmázne, nikoho to nezamrzí. 

Cestovala jsem na Moravu za babičkou. Aplikace na mobilu mě na seznamce hned napráskala. Potkala jsem se s chlápkem, co bydlel přes ulici. Ukázal mi synka a večer mi poslal fotku svého penisu pod peřinou. Prý neměl půl roku sex. S takovou ho mít nebude do konce života. Respektive rozhodně ne se mnou.

Dala jsem si rande naslepo s “pohodovým, sympatickým klukem, co nemá rád nudu, a baví ho sport”. Prý by chtěl vztah, ale s někým, kdo konečně ví, co chce, nemá dítě, nebo není nesympatická nudná trubka. V životě jsem nepotkala většího debila. Celé to trvalo asi půl hodiny, během které si stále s někým (nějakou) psal, prohodili jsme pár slov na téma proteinové koktejly s kalorickou hodnotou tisíc a víc na porci, anabolika, posilovna a single život, který je přece hrozně fajn, protože vás nikdo neomezuje. Zaplatila jsem za nás za oba a rozloučila se slovy: "Už tě nebudu dál trápit!" 

S úsměvem na rtech to ráno vykládám kolegyni a najednou mi přiletí zpráva od latinoameričana.

I AM BACK IN PRAGUE. WHERE ARE YOU?
Are you joking?
NO. WHY?

Po mé smsce, kde jsem mu vylíčila, jak se jaksi zapomněl ozvat přes měsíc a že skutečně nevím, co si myslet, se už neozval.
Konečně to přišlo! Výborná příležitost, jak udělat za někým a něčím tlustou čáru… Učím se pomalu, ale snažím se, fakt!

I am not a callgirl you hoped for and you are not a man I thought. Please be so kind, delete my number and never contact me again. Consider this “issue” between two of us as closed.

Prý mě tak nikdy nepovažoval, ani se tak ke mě nechoval a je škoda, že jsem to tak brala. Mám se opatrovat...

Rytíř na bílém koni, že? Chudák ta, co přijde po mně… Smazala jsem jeho číslo, veškerá volání i sms v historii. Žádné další patetické výlevy v opilosti… Večer jsem si ještě klepala na čelo, jakou že chybu jsem to udělala, ráno už jsem se plácala po rameni! “Issue” prostě closed.

Ještě pár hnusů na tohle všechno nabalím, než bude ta koule tak velká, že nikudy neproleze. Pak jí snad uteču, z toho, co na mě ulpělo se oklepu a spláchnou mě nové pozitivní zážitky, které ovoní celou mou auru… (Óhmmmm….)

Takže ještě rande dnes, v neděli a v úterý… a to už musí stačit! Držte mi palce.

Zamyšlení na závěr:
Vrána k vráně sedá. Takže, když si ke mě sedne blbec… Ježišmarjá!?!?!